Tvoje tělo nikdy nelže. Každý den svým držením, chůzí i nejmenším gestem vypráví příběh, který píšeš celý život – o tom, co prožíváš, jak se cítíš a kdo vlastně jsi.

• Když dlouho něco „nosíš v sobě“, záda se začnou kulit a ramena padají dopředu – jako bys chtěl/a ochránit srdce.
• Když se bojíš „zabrat místo“, boky se stáhnou dovnitř a chodidla se otočí špičkami k sobě.
• Když jsi unavený/á z rozhodování, hlava vyjede dopředu a krk ztratí svou přirozenou křivku.
• A naopak – když se cítíš svobodně a v bezpečí, páteř se sama prodlouží, hrudník se otevře a krok je lehký a pružný.

Tělo není jen „dopravní prostředek“ pro hlavu. Je to tvůj deník psaný svaly, klouby a dechem.
Každé napětí, každé uvolnění, každé malé zhroucení nebo narovnání je věta v tom příběhu.
Dobrá zpráva: tento příběh můžeš kdykoli přepsat.
Stačí začít vnímat a vědomě měnit drobnosti v běžném dni:

• Jak sedíš u počítače – kulíš se, nebo se opíráš o sedací kosti a dýcháš do celého hrudníku?
• Jak stojíš ve frontě – přenášíš váhu na jednu nohu a propadáš bok, nebo rovnoměrně rozkládáš váhu na obě chodidla?
• Jak chodíš po ulici – hlavu dolů a ramena u uší, nebo s pocitem, že tě někdo jemně táhne nitkou od temene vzhůru?

Když začneš vnímat své tělo jako vyjádření svého vnitřního stavu (a ne jako něco, co „má prostě fungovat“), najednou zjistíš, že:

Změna postoje = změna pocitu. Změna pocitu = změna postoje.

A jedno i druhé se dá trénovat – každý den, v každé obyčejné chvíli.

Tvoje tělo není jen to, co máš. Je to to, co právě teď říkáš světu – bez jediného slova.